Jak moravská Frida okouzlila svět i přes vysokou betonovou zeď...

Velké oči skryté pod výraznými obroučkami a vášeň pro barvy a plátno. To byla, a ve vzpomínkách mnoha lidí stále ještě je, malířka Míla Doleželová (1922 – 1993). Její obrazy visí v USA, Mexiku, v Tel Avivu i Paříži, ona však většinu svého života prožila v nouzi. 

Přesto a právě díky ní se Míla začala setkávat s lidmi z okraje společnosti, včetně Romů. U nich také nachází pocity sounáležitostí, spříznění i své budoucí umělecké téma. Setkání, které významně ovlivnilo její osobní i profesní život. 

Absolventka pražské AVU se svými "cikány", jak sama říkala Romům, sice výrazně tematicky vymezila, ale oblibu a pochopení u tehdejšího komunistického režimu nenašla. Nelehké dětství i další životní zklamání dovedly na konci 50. let rodačku z Prostějova společně s přítelem, posléze manželem, Jiřím Marešem do vesničky Jihlávka v kraji pod Javořicí. Největší období hmotné nouze prožili v nedalekém vesnickém stavení v Klatovci. Když na konci 60. let skoupil nadšený mexický obchodník celou kolekci obrazů Míliny výstavy v Jihlavě, mohli si konečně koupit vlastní dům v Telči, "svůj hrad". Zde společně s manželem tvořili do konce života. Díky mexickému obchodníkovi mohla Míla najednou cestovat, tedy pouze prostřednictvím svých děl, komunistické úřady totiž odmítly dát vízum oběma manželům. Přesto Mílu Doležalovou poznává Amerika i západní Evropa...

Moravská Frida vyprávěla příběhy ze života Romů, s nimiž ji pojilo celoživotní pouto. Její obrazy hovoří o základních lidských pocitech: lásce, soucitu, smutku, utrpení i stesku. Inspirovala se také byzantským uměním, východními ornamenty i Pablem Nerudou, Fredericem Garcíou Lorcou a malíři z Mexika. Vedle romských témat se Míla Doležalová zabývala také spiritualitou křesťanství a hledáním smyslu života a pravdy.

Když v roce 1993 ve svých 71 letech umělkyně umírá, zanechává rozsáhlý soubor děl, pro které se najde vhodné umístění až po 30 letech. Dědicem stovek obrazů se podle závěti nakonec stal řád dominikánů, ten rozsáhlý soubor z pozůstalosti poskytl Univerzitnímu centru Masarykovy univerzity sídlícímu ve zrekonstruovaném areálu bývalé jezuitské koleje v centru Telče. Díky němu se do Telče symbolicky v roce svých nedožitých stých narozenin Míla Doleželová vrací.