Navzdory protireformaci se po vyhlášení Tolerančního patentu přihlásilo k helvetskému vyznání téměř všechno obyvatelstvo Jimramova a okolních vesnic. Věřící se shromažďovali nejprve u sousedů, později jim vrchnost přidělila starou mandlovnu. Místo k postavení modlitebny bylo získáno na bývalém hřbitově, na návrší proti katolickému kostelu. Modlitebna se šindelovou mansardovou střechou byla posvěcena 26. října 1786. Podle tolerančních předpisů neměla věž. Ta byla přistavěna až v roce 1884. V té době přibyly do kostela galerie a varhany. Mezi oběma kostely jsou původně přísně oddělené hřbitovy, dnes již zeď mezi nimi není. Interiér původní modlitebny zachovával zvyklosti reformované církve. Později došlo k různým úpravám. Najdeme zde krásně zdobenou kazatelnu a ohrádku kolem stolu Páně, lavice seřazené podle zvyklostí reformované církve. Při posledních úpravách kostela v osmdesátých letech 20. století došlo těsně před ukončením prací podle návrhu výtvarníka Miroslava Rady k požáru střechy a při záchranných pracích byl znehodnocen i interiér. Kostel byl znovu otevřen až v roce 1988. Za zmínku stojí, že brzy po požáru věnovala sousední katolická farnost značný obnos na záchranu kostela.

Evangelická fara na náměstí slouží od roku 1791. Později byl v domě zřízen sborový sál, který se dnes nazývá Karafiátova síň a je vyzdoben obrazy Miroslava Rady na motivy známých Broučků.

Doba totalitního režimu nebyla pro sbor lehká. Tehdejší vládci pronásledovali faráře i mladé lidi, kteří se scházeli v nedalekém Zbytově. Několik vysočinských farářů bylo zbaveno státního souhlasu. Po listopadu 1989 čekaly jimramovský sbor nové úkoly. V roce 1991 byl kostel obohacen o nové varhany, které jsou využívány nejen při bohoslužbách, ale také při koncertech duchovní hudby. 

Zdroj: pamatky.e-cirkev.cz