Bohdan Pivoňka se narodil 2. července 1940 v Novém Městě na Moravě, vyrůstal ale v Praze. Otec František (psal se ještě bez háčku jako Pivonka), ročník 1890, byl katolík, zatímco o třináct let mladší maminka Lydie pocházela z tradiční evangelické rodiny Trojanů. V nadkonfesijní Armádě spásy se budoucí rodiče setkali a v roce 1927 se vzali. Za války František pobýval v Anglii, kde měla Armády spásy vedení, a po válce se v této pseudovojenské organizaci stal „poddůstojníkem“ a nejvýše postaveným Čechoslovákem.

Bohdan z dětství vzpomíná na pouliční shromáždění, kde uprostřed spočívala miska na příspěvky, hrála dechová muzika a vedla se misijní kázání, po nichž průvod zamířil do modlitebny v Betlémské či Londýnské ulici. Tam kázání pokračovala mnohdy ve vypjaté emocionální atmosféře. Jak Bohdan Pivoňka říká, hnutí nenabízelo příliš rozvinutou teologii, šlo spíše o citový apel, který měl vést k uvědomění si vlastní hříšnosti, a o výzvu k pokání. „Znal jsem hodně lidí, kteří prošli proměnou, a vůbec bych práci Armády spásy nechtěl profanovat,“ poznamenává s tím, že výjimečný duch Armády spásy by dnes přirovnal nejspíš k charizmatickým církvím.

VKRÁDÁ SE MOŽNOST, ŽE HO UMUČILI

Po komunistickém převratu ovšem přišel rychlý konec. Armáda spásy byla řízena z Anglie a s komunisty nespolupracovala, proto ji soudruzi v roce 1950 prohlásili za špionážní organizaci a zakázali. Majetek včetně několika domů zabavili a ohroženy byly i peníze, které si členové spořili na důchod v anglických fondech. František Pivonka podle svého syna zařídil, aby peníze z Anglie chodily – a v roce 1959 byl zatčen za devizový podvod. Ve vyšetřovací vazbě za nevyjasněných okolností zemřel.

„Nedospěli jsme k žádnému závěru. Pochopitelně se vkrádá možnost, že ho umučili. Myslím, že to byla částečně psychologická smrt. Tatínek byl jednak hodně starý a byl velmi citlivý na to, aby se všechno dělo spravedlivě. On byl skutečně tak přesný, a obžalovali ho, že okrádá republiku – to ho sužovalo. Nevím, jak dalece, poněvadž žádné materiály z té doby nejsou.“ Podle oficiální zprávy zemřel pamětníkův otec na zápal mozkových blan a rodina ho alespoň mohla pohřbít.

CESTA K FARÁŘSTVÍ

Po likvidaci Armády spásy maminka Lydie přešla do nejbližšího evangelického sboru v Korunní ulici. Bohdan tam navštěvoval nedělní školu, později v ní sám učil a zdejší farář Lubomír Moravec ho prý přirozeně formoval k tomu, že se rozhodl pro studium na Komenského bohoslovecké evangelické fakultě.

Nastoupil k němu v roce 1957. Studium teologie zpětně vidí jako zásadní zásah do víry a přesvědčení člověka. „Co bylo nepohnutelné, se rozhýbe,“ říká k rokům studia, kdy se vedle povinného marxistického předmětu Praktické otázky lidové demokracie věnoval klasické filologii, teologii, textové kritice a výkladu Bible. Uchvátila ho zejména starozákonní exegeze.

Po vojně u ženistů se mu v polovině šedesátých let naskytla příležitost studovat tři měsíce na ekumenickém institutu ve Švýcarsku a po návratu nastoupil na své první farářské místo: do Kšel u Českého Brodu. V té době se také oženil – s Janou, dívčím jménem Šebestovou, vychovali postupně tři děti.

Texta a foto: Paměť národa