Byl prvorozeným synem z manželství chalupníka a kupce Jakuba Demla s Antonií Bělechovou, jeho druhou manželkou. V roce 1889 byl malý Jakub poslán otcem na zkušenou do Německa, kde se v německém jazyce slušně zdokonalil, po návratu vystudoval třebíčské gymnázium. Po jeho ukončení vstoupil do katolického bohosloveckého semináře v Třebíči a stal se katolickým knězem.

Publikovat začal Jakub Deml ještě jako student třebíčského gymnázia ve školním časopise Sursum. 
Jeho první knihu, Slovo k Otčenáši Františka Bílka, věnovanou památce Františka Sušila, vydala roku 1904 revue Nový život s prologem Otokara Březiny. K této knize se Deml vrátil edičně znovu až v roce 1931, mohl ji však vydat pouze bez obrazového doprovodu a poznámek. Vynechal také závěrečnou kapitolu s názvem František Bílek - umělec.

Výnos brněnské konsistoře mu roku 1908 zakazuje "veškeré spisování aneb překládání knih". Nepomohlo ani apoštolské požehnání Pia X., udělené za překlad dekretu papeže o každodenním přijímání. V té době je již přes rok na neplacené dovolené, tedy zcela bez prostředků. Pomoc a pochopení nachází především u chudých lidí. Teprve na zásah spolužáka z gymnázia, dr. Bohumíra Šmerala, je mu přiznán úhrnný roční příjem pět set dvacet korun. Na příkaz konzistoře pobývá na různých místech Moravy a Čech,  I. světovou válku prožívá v Jaroměřicích nad Rokytnou a u sestry v Jinošově. Vzhledem k trvalým rozporům s církví, která mu zakazovala literární činnost z ní odchází a nadále se věnuje pouze literatuře.

Deml byl nejen básník, ale také prozaik. Překládal latinské náboženské texty. Velké přátelství ho pojilo s Otakarem Březinou a Františkem Xaverem Šaldou.

Po roce 1945 byl obviněn z kolaborace s nacisty. Soud probíhal za úporné snahy státního žalobce o odsouzení Jakuba Demla. Díky významné pomoci Vítězslava Nezvala byl literát osvobozen. I když Nezval přesvědčil tehdejšího ministra financí Václava Kopeckého, aby financoval vydání některých Demlových knih, nástup nového politického zřízení Demlovi v tvorbě nevyšel vstříc a jeho díla téměř nevycházela. A tak básník v roce 1948 svou ediční činnost končí. 

Jakub Deml zemřel 10. února 1961 ve své "vile" v Tasově. 

 ---------------------------------------------

Jakub Deml je právem je považován za nejstaršího příslušníka hnutí tzv. Katolické moderny, jež se začala utvářet v 90. letech 19. století a její činnost zesílila od začátku 30. let 20. století. Tehdejší autoři zdůrazňovali stavovské rozdělení společnosti, ctili práci a tradice související s půdou. Tvůrci Katolické moderny se vraceli např. k Erbenovi, ale také k baroku do doby pobělohorské. 

------------------
MOJI PŘÁTELÉ, 1913 - jedná se o nejvýznamnější sbírku Jakuba Demla, označovanou jako „básně v próze“. 
MIRIAM – další tzv. básně v próze vyšly roku 1916. 

Kniha ZAPOMENUTÉ SVĚTLO, vydaná 1934, je pokládána některými literárními odborníky za nejtragičtější knihu české literatury. Okamžitě  byla nálezem krajského soudu ve Znojmě po svém vydání zkonfiskována pro údajně závadný obsah. 

VERŠE ČESKÉ – reakce na smrt milované ženy, vydáno roku 1938.