Otec Adolfa provozoval na trase Kolín- Jihlava povoznictví a v roce 1860 si najal v tehdejším Německém Brodě známý hostinec U bílého koníčka.  V Brodě navštěvoval obecnou školu a gymnázium, po jeho ukončení odešel studovat práva do Prahy. Od počátku jeho studií v něm hořel také zájem o politické dění a žurnalistiku.  Dokonce jako student gymnázia riskoval vyloučení ze školy a tajně publikoval v Národních Listech a pražské Politice. Během studií v Praze otevřeně sympatizoval s mladočechy, opozicí vůči dosavadní české politice ovládané staročechy. „Mladí“ v roce 1874 založili Národní stranu svobodomyslnou jako protiváhu zatím dominantní Národní strany.

Po promoci a praxi u obchodního soudu v Praze odešel v roce 1880 do Brna, kde chtěl šířit mladočeské myšlenky. Rok působil také ve Vídni a po návratu roku 1886 si v Brně otevřel advokátní kancelář. Ta ho dobře finančně zabezpečila a on tak mohl podpořit založení českého časopisu Moravské listy, kde se stavěl proti centralizačním snahám rakouské vlády a žádal posílení autonomie a samosprávy korunních zemí. Financování listů bylo ale čím dál víc náročné, a tak je nakonec předal jinému vydavateli.  

V roce 1891 byla v Olomouci ustavena Moravská strana lidová a do jejího čela zvolen Adolf Stránský.

Od prosince 1893 začal v Brně vydávat deník Lidové noviny. Jejich prestiž rychle rostla a s ní i Stránského politický vliv. Psali do nich například Leoš Janáček, Karel Absolon, Viktor Dyk, Karel Toman, Antonín Sova, S. K. Neumann, Fráňa Šrámek, Jiří Mahen, František Gellner, Rudolf Těsnohlídek. V pražské redakci byli zaměstnáni bratři Josef a Karel Čapkové, v Brně působil literární vědec Arne Novák. Své texty zde rádi publikovali třeba Fráňa Šrámek, Karel Poláček, František Langer, na výtvarné stránce se podíleli Josef Lada či Ondřej Sekora. 

Společně s Arnoštem Heinrichem se podílel na státním převratu v Brně a vyhlášení Československé republiky. V první československé vládě byl jmenován ministrem obchodu. Když v roce 1919 z vlády odešel, vedl Pražskou železářskou společnost jako její prezident. Roku 1920 byl za národní demokraty zvolen senátorem. O pět let později se brněnské křídlo jeho strany odtrhlo a založilo Národní stranu práce. Stránský se pak mandátu vzdal. Lidové noviny, které založil a jejichž štafetu převzal syn Jaroslav, výrazně ovlivnily kulturní klima první republiky a přispěly ke stabilizaci demokratických sil mladého státu. 

Po Mnichovu v září 1938 a obsazení českých zemí Německem v březenu 1939  Jaroslav Stránský s rodinou emigroval a v roce 1941 se stal ministrem londýnské exilové vlády. 

Přesto Lidové noviny vycházely po celou dobu okupace, jejich tisk zastavil 8. února 1952 až komunistický režim. Lidové noviny začaly jako deník opět vycházet 2. dubna 1990, půl roku předtím se staly jedním ze symbolů sametové revoluce.

Životní cestu Adolfa Stránského označil Karel Čapek jako „Život krásný ve své plnosti“. A takový beze sporu skutečně prožil. 

Převzato a upraveno od Židovské obce v Brně.