Jako stavitel je uváděn kutnohorský mistr Jan Baptista Spinetti. Trojlodní barokní bazilika je jedna z nejmohutnějších u nás - je 63 m dlouhá, 26 m široká a 22 m vysoká. Výzdobu kostela, která se řadí mezi nejpůsobivější sakrální interiéry u nás, realizovali malíř Luca Antonio Colomba a významný štukatér Giacomo Antonio Corbellini.

Kolem chrámu je ze tří stran postavena ohradní zeď, na západní straně rozdělená terasou a schodištěm. Pod schodištěm je umístěna kamenná kašna se sloupem a plastikou putta uprostřed, nad ní jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla. Ty měly být spolu s dalšími dvanácti sochami apoštolů, dnes umístěnými na zámeckém mostě ve Žďáře nad Sázavou, původně umístěny na volutách, vyčnívajících po obou stranách chrámu nad střechami bočních lodi.
Věž sahající do výšky 64 m byla postavena v roce 1895 podle návrhu arch. Františka Schmoranze, když původní věž shořela při požáru v roce 1863.

V roce 1895 byly na věž umístěny zvony a nový hodinový stroj. Kromě velkého čelního oltáře v hlavní lodi je v obou postranních ještě 8 menších bočních oltářů. Pod dlažbou z roku 1713, zhotovenou z části ze starých náhrobních kamenů s působivou heraldickou výzdobou, se nachází hrobka šlechtického rodu Žejdliců, kteří Polnou drželi v letech 1597–1623. Velké barokní varhany, mistrovské dílo Jana Davida Siebera z roku 1708, doplňují menší, velmi vzácné varhany z konce 16. sto­letí (tzv. literátské) na řemenový pohon. Cenná je protestantská cínová křtitelnice z roku 1617 od místního cínaře Dopplera.

Vlastní historii mají chrámové zvony. Nejstarší byly „zrekvírovány“ pro válečné účely roku 1916, novodobé – zhotovené po roce 1924 – potkal stejný osud, v roce 1942 byly odvezeny do Německa. Tři nové zvony, pořízené ze sbírek věřících, byly vysvěceny v roce 1998. 

Především díky svým grandiózním provedením figurálních motivů v interiéru je tento kostel řazen mezi skvosty barokní architektury v České republice. 

Kostel je po kompletní obnově přístupný veřejnosti (prohlídka interiéru, expozice církevního umění, výstup na věž).

Foto: m-ARK, archiv Vysočina Tourism, Ludmila Vomlelová