Koncem 13. a počátkem 14. století přichází do Golčova Jeníkova první Židé. Zřejmě tak mohlo být už dřív, ale první písemná zmínka o nich pochází z roku 1654. Kvůli strachu z moru se také vystěhovali na čas za město a své místo zpátky si pak museli draze vykoupit.

V první polovině 19. století bydlelo v Golčově Jeníkově přes 600 osob, což byla asi čtvrtina obyvatel. V té době se těšili Židé ze svobody nejen díky zřízení konstituční monarchie. Pak ale klesá jejich počet a po roce 1900 se kvůli nedostatečnému počtu dětí uzavírá tamní škola.

Před druhou světovou válkou žilo ve městě asi čtyři procenta Židů a to včetně uprchlíků z Haliče. K transportu pak byli vyzvání roku 1942, kterým putovali do Polska. Z tisícovky Židů přežilo jen pět obyvatel. Po válce se židovská obec už neobnovila. Pietní akt připomínající válečné utrpení zdejších Židů se konal na místním židovském hřbitově až v květnu 1992 v den padesátého výročí deportace.

Jeníkovská židovská čtvrť nebyla nikdy uzavřená. Ve středu ghetta stávala synagoga z poloviny 17. století. Protože byla dřevěná, neodolala o dvě stě let později požáru, a tak postavili zděnou. Naproti byla škola, kde se provozovala i rituální lázeň mikve. V jednom z domů bylo také evropsky proslulé středisko talmudského bádání a židovského vysokého školství - ješiva rabína Arona Kornfelda.

Foto: archiv Vysočina Tourism