První vesnice s kostelíkem stála v místech dnešní Jihlavy už na konci 12. století. Později pak propukla stříbrná horečka, která pomohla velkému rozvoji. Postavili farní kostel sv. Jakuba, klášterní komplex minoritů i dominikánů. Renesance přišla do Jihlavy po velkém požáru v roce 1523 a s ním i dnešní podoba domů na náměstí. Baroko pak následovalo po třicetileté válce a stále více rozvíjelo soukenictví.

Jihlavskou moravskou a českou část rozděluje řeka Jihlava. Celkem v tomto krajském městě žije padesát tisíc lidí. Ve znaku města se nachází dva červení ježci. Podle historiků to může souviset s tím, že si němečtí Jihlavané spojovali název města Iglau od slova igel neboli ježek.

Historické centrum Jihlavy patří k největším v zemi. Lemují ho cenné měšťanské domy na gotických základech, doplňuje ho barokní morový sloup a dvě kamenné kašny. Pod městským historickým jádrem se nachází podzemní labyrint chodeb v celkové délce 23 kilometrů. Část chodeb je přístupná. Hlavní dominantou náměstí je jezuitský kostel sv. Ignáce z Loyoly a na východě je kostel sv. Jakuba Většího z roku 1257. Třetím kostelem v historickém centru je kostel Nanebevzetí Panny Marie a západní část lemuje Brána Matky Boží s částí hradeb. Důležitou stavbou je budova jihlavské radnice, která vznikla spojením tří gotických domů.

Foto: archiv Vysočina Tourism, Vladimír Kunc, město Jihlava, David Falat