Od roku 1841 do roku 1945 byl jemnický velkostatek v majetku příslušníků rodu Pallavicini. Ti vybudovali v roce 1902 na mírném návrší u chotěbudické silnice nedaleko Jemnice svoji hrobku.

Půdorys má řešený jako tvar kříže a uprostřed se vypíná kupole. Stavbu projektovali vídeňští architekti. Uvnitř je jediná místnost a u vchodu stojí socha sv. Alfonse a sv. Karla Boromejského od akademického sochaře Ignáce Weiricha.

V postranních kruhovitých výklencích jsou rozestavěny masivní umělecky opracované sarkofágy z bílého mramoru, v nichž jsou uloženy tělesné ostatky příslušníků rodiny Pallavicini. Nejcennější uměleckou památkou v mauzoleu je kříž postavený na malém oltáři v prostoru proti vchodu do mauzolea.