Patřil ke generaci českých umělců, kteří smysl umění hledali v souladu osobního přesvědčení a víry s přirozeným řádem světa a jeho estetikou. Jeho dílo nesmělo být od roku 1948 až do poloviny 60. let vydáváno ani vystavováno, plného uznání se mu dostalo až po pádu komunismu.

Narodil se v rodině statkáře v Petrkově. S Petrkovem spojil téměř celý život. Právě tam nacházel inspiraci a mystická setkání pro svou tvorbu, v níž podrobně vylíčil pokornou lásku k Bohu, životu a ke všemu, co žije a trpí.

Vystudoval reálku v Jihlavě, začal studovat techniku, ale jeho zájem o poezii a malířství ho stále odváděl od školních povinností. Proto studium ukončil a vrátil se do Petrkova.

Spolupracoval s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše ( Dobré dílo) na jeho edicích, účastnil se na nich překlady, svými pracemi i grafikou. Sám vydával bibliofilskou edici Sešity poezie. 
V roce 1923 se Reynkovi ocitala v rukou sbírka básní Zde tvůj život francouzské básnířky Suzanne Renaud, kniha ho oslovila natolik, že se rozhodl ji přeložit a vydat. Zároveň toužil po osobním setkání a tak se vydal se Grenoblu.  Osudové setkání nakonec vyústilo 13. března 1926 ve sňatek. Žili střídavě půl roku v Petrkově a půl roku ve Francii. Za druhé světové války přišel zábor, Reynkovi byli nuceni Petrkov pronajmout Němcům a později úplně opustit. Uchýlili se do rodiny nakladatele Floriana. Po válce se vrátili, jenže přišlo zestátnění. Reynek přišel zlovůlí rudého režimu o milovanou zahradu, zvířata i soukromí. Rodině bylo povoleno bydlet jen ve vyhrazené části, Bohuslav mohl pracovat jako dělník na vlastním statku. Z překladatele a básníka se stal krmič prasat, pasák koz...

Reynek žil křesťansky pokorným životem, do roku 1957 pracoval jako zemědělský dělník, po večerech a ve volných chvílích se věnoval psaní poezie a grafické tvorbě. Jeho žena Suzanne se do rodné Francie již nikdy nepodívala, vůni a poezii slunného kraje ji připomínaly pouze balíčky od rodiny a přátel.

Foto: Horácká galerie v NMNM, Památník písemnictví, Petrkov