Narodil se v rodině berního úředníka a učitelky 23.9.1944 v Humpolci. Mezi jeho záliby patřilo od dětství čtení knížek, začínal ve škole čtením pod lavicí.

Po složení maturitní zkoušky na SVVŠ (dnes Gymnázium dr. A. Hrdličky) chtěl studovat FAMU, ale nakonec jeho kroky vedly k dějinám umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Začal publikovat a pohybovat se v hudebním světě. Spolupracoval s undergroundovou kapelou Primitives, později objevil skupinu The Plastic People of the Universe. Stal se organizátorem a také duchovním otcem českého undergroundu. V době tuhé normalizace sepsal zásadní text Zpráva o třetím českém hudebním obrození, který byl publikován v  exilu a vlivnil tak formulaci svobodného myšlení, základní tezi svobodného umění a života umění v totalitní společnosti. 

V roce 1971 byl zakázán časopis Výtvarná práce, kde pracoval. Jirous se od té doby začal živit jako dělník. Pořádal ilegální koncerty (Komunisté kulturní program schvalovali na tzv. přehrávce.), vydal v samizadtu svou první básnickou sbírku Magorův zpěv.  Opakovaně byl vězněn za své politické názory, pořádání nelegálních koncertů. Za vydávání samizdatového časopisu VOKNO, dostal trest odnětí svobody na tři a půl roku.  

V roce 1976 se Jirous oženil s malířkou Juliánou Stritzkovou, vnučkou Josefa Floriana.

S Julianou měl dvě dcery, Františku a Martu. Velkou část dětství svých dcer prožil ve vězení, ale s rodinou udržoval korespondenci. Po jeho propuštění se bohužel manželství rozpadlo. Dcera Františka vydala několik knih, je předsedkyní spolku Statek uProstřed,který usiluje o proměnu Jirousova statku v Prostředním Vydří na básníkův památník. Marta navázala na poetiku svého otce v básnické sbírce Procházka s andělem.

Jeho nespoutaná povaha a opakovaný pobyt ve vězení ovlivnili jeho chování. Kvůli častým excesům, opilostí, aroganci a sprosté hulvátství dostal přezdívku Magor. 

Pro jeho básně je typická harmonisace katolické religiozity s autoreflexí do villonovského hrdiny-vyděděnce. Dalším typickým znakem jeho děl je útržkovitá větná skladba a estetizace vulgarismů. Část jeho díla vznikla za jeho pobytu ve vězení: např. rukopis 12 Labutích písní vynesl z věznice ven Jiří Gruntorád. Básně se pak začaly samizdatově šířit.

Stal se držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a Ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně.

Vydal řadu básnických sbírek, knižně vyšly jeho publicistické texty, eseje i dopisy. Za sbírku Magorovy labutí písně získal Cenu Toma Stopparda, v anketě Lidových novin vyhrál dvakrát cenu Kniha roku. V roce 2006 mu byla za celoživotní dílo udělena Cena Jaroslava Seiferta.

Ivan Jirous, opilec, výtržník, uznávaný básník, vedle Václava Havla nejdůležitější česká osobnost sedmdesátých let dvacátého století zemřel sám ve svém bytě 9. listopadu 2011.

 „Underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka,“ řekl po jeho smrti František Stárek, Čuňas.

Foto: meander.cz